❤️‍🔥 Zářivá já a moje srdcová tvorba

Barevné tužky, plastelína a křídy byly propsané do mého dětství tak pevně, jako radost běhat bosýma nohama po orosené trávě a smát se. Touha něco krásného tvořit byla vždycky mojí součástí. Jako dítě jsem každou volnou chvilku trávila nad papírem a s umazanými prsty od barev jsem se rozplývala nad právě vznikajícím obrazem. Míchaní tisíce odstínů a smysl pro siluety mám vtištěno do každé své buňky. Taky ale v mé krvi proudí velká preciznost, smysl pro zodpovědnost a silná mysl. A tak, když přišel čas rozhodnutí, jakou cestou se v životě vydat, zvolila jsem směr podle svého rozumu. Bála jsem se, že jako umělec bych určitě došla do bodu, kdy mi inspirace dojde a já budu uplakaná okusovat tvrdý chleba živoření.

Vždy mě láká to nejlepší, a tak za velké podpory svých rodičů, jsem vybrala prestižní školu v oboru, který mě přitahoval. Nastoupila jsem na studium medicíny. Moje cesta se tak začala odvracet od mé největší radosti - barev a tvoření.

Přišly chvíle, kdy jsem se cítila, jako bych měla den za dnem zvedat sto kilovou činku a přitom se nořila po pás v bažině. Moje vidění světa se přebarvilo do odstínů šedi a představa, že nesložím zkoušky… to bylo pro mě jako smrt. Cukr se stal utěšitelem a míru stresu jsem mohla pozorovat na své váze.

V posledních ročnících, kdy se mi podařilo trochu volněji dýchat, ke mně přišla chuť zase něco tvořit. Pořídila jsem si stovky blyštivých korálků a v každé volné chvilce je skládala do rozmanitých šperků. Staly se pro mě jiskrami, které mě rozehřívaly po celém těle.

Po škole jsem nastoupila na ženské oddělení, stal se ze mě gynekolog porodník. I když jsem měla za sebou právě dokončenou odbornou školu, moje sebevědomí bylo na bodě mrazu. Znalosti sice široké, ale jen teoretické, získaná zodpovědnost nepopsatelná. Chtěla jsem tančit životem, ale místo toho jsem se ploužila. Moje kreativní já se schovalo před mrakem pracovních povinností.

Uplynul dlouhý čas, než jsem přes mrak začala vidět záblesky světla. Rozhlížela jsem se kolem a měla odhodlání kouknout se hlavně do svého nitra. Bylo potřeba se uvolnit. Jako slupky cibule jsem odlupovala vrstvu za vrstvou a vyhlížela sebe. A najednou jsem zahlédla onu obrovskou touhu kreativně tvořit. Byla tam. V každé buňce mého těla a čekala, až si na ni vzpomenu.

Byl to čas, kdy jsem se se svým přítelem přestěhovala do nového bytu. Holé zdi jakoby prosily o obrazy. Bílá plátna jsem hravě zaplnila zářivými barvami a hrdě je zavěsila na stěny. Tancovala jsem radostí. Měla jsem v záměru vytvořit mandalu a po velkém snažení jsem zjistila, že technikou malby na plátno to nepůjde. Pečlivě narýsované linie se ztrácely v mnou živelně nanesených vrstvách akrylových barev. Prozkoumala jsem všechny výtvarné možnosti a rozhodla se pro to nejlepší. Doslova jsem vykoupila obchod s profi ilustrátorskými fixami a natěšeně sedla nad papír. Inspirací se mi stala struktura vytetovaná na mém levém předloktí - květ života. Dokonalost a symetrie tohoto symbolu mě fascinuje a mám ho tak už pár let vkreslený inkoustem přímo do své kůže. Květ života ve svých dokonalých kružnicích ke mě najednou promlouval. Barevné pigmenty fix dokonale začaly vyplňovat jednotlivé geometrické prostory.

Vždy, když se dívám na onu sít opakujících se kružnic, vnímám, že oddělenost je jen iluze. Tato geometrická struktura je pro mě symbolem jednoty a vzájemné propojenosti. Zdrojovým kódem, který vtiskuje všemu bytí harmonii a řád.

Otevřel se mi nádherný proud inspirace a uviděla jsem nekonečně mnoho možností objevené techniky. A s každým dalším obrazem cítím, jak se posouvám dál. Je to čisté vyjádření mého bytí.

KR-eativ.cz